Kodex chaosu

<p>Slunce zapadalo nad Madridem a malovalo oblohu intenzivní oranžovou barvou která se odrážela od oken mrakodrapů jako by celé město hořelo. V malém zaneřáděném bytě v srdci Lavapiés seděl Daniel Sánchez před změtí kabelů a blikajících obrazovek a krví podlité oči upřené na nekonečné řádky kódu. Neustálé hučení počítačových fanoušků bylo jako zkreslená ukolébavka jediný zvuk v prostoru který voněl zatuchlou kávou a vyschlými sny. Daniel se svými rozcuchanými černými vlasy a několikadenním strništěm vypadal spíš jako trosečník než skvělý programátor kterým kdysi byl. Musí existovat nějaký způsob zamumlal si pro sebe a jeho prsty létaly po klávesnici se zběsilou naléhavostí. Cesta z této díry. Jeho pohled na okamžik sklouzl k hromadě neotevřených dopisů v rohu jeho stolu. Směnky oznámení o vystěhování výhrůžky věřitelů. Každá obálka byla ostrou připomínkou toho jak se dostal do tohoto bodu. Daniel zavřel oči a dopřál si chvíli slabosti. Vzpomněl si na vzrušení adrenalin z těch ne tak dávných dnů kdy se svět kryptoměn zdál jako země zaslíbená. Investoval všechno: své úspory půjčky dokonce i peníze půjčené od přátel a rodiny. A pak mrknutím oka všechno zmizelo.</p>