Zít nebo jen existovat 3

Eduard WagnerJe mozne ze kniha dopadla trochu vydatne to co je tam popsano ale vse se stalo tak jak je tam uvedeno. Jiste existuje spousta memoaru a to jsou mozna ty kde by se dalo rict ze to byl normalni zivot ale tohle je take pohled na to jak jsem prozival svou existenci. To ale neznamena ze obvinuji nekoho ze sveho okoli nebo podobne ale spise to ze vse vychazi z mych vlastnich rozhodnuti. Nemohl jsem tehdy posoudit zda maji nebo nemaji pravdu ale az potom. V 95 % pripadu jsem se rozhodl ze to tak udelam. Zda by mi bylo neco receno nebo ne je jina otazka. Ale to co se mnou urcite bude az do konce zivota at uz v jakekoli podobe je to ze clovek mysli na nekoho jineho s atentatem na postavu aby snad dal jeho kariere impuls. Kdyby se v te dobe predavala fakta a ne odhady jako fakta z financi do justice muj zivot by se pravdepodobne ubiral jinym smerem. I kdyby se z teto kauzy zjistilo ze jsem se provinil nejakym porusenim zakona jsem presvedcen ze budu do konce zivota nevinny. Rozhodla jsem se sveho syna ochranit svym pristupem. Muzete si myslet co chcete rozhodl jsem se pro spravnou cestu jinak by muj syn dnes nemusel byt nazivu. Nemohu nutne odpovedet zda jsem se svym soucasnym zivotem spokojeny nebo ne protoze si myslim ze je to velmi osobni úhel pohledu. Jsem stastny. Proc? Na jednu stranu moje existence nyni probiha poklidne na rozdil od toho co jsem jiz mohl zazit na stranu druhou jsem moc rad ze jsem se mohl zbavit sve zavislosti ktera me provazela pres 3 desetileti. Nevim jak se to stalo v roce 2014. Byla to vyssi moc nebo to bylo tim ze jsem byl sebevrazde bliz nez jsem si chtel pripustit. Kazdopadne to nebudu zpochybnovat. Mozna ze cela vec kterou davam je zkusenost ktera by mohla byt uzitecna pro jednoho nebo druheho. To ale neznamena ze odsuzuji to co bych zazil to ne naopak. Za tech sest desitek let zivota byly urcite take krasne chvile a jedna z dalsich ktera me napada je narozeni meho syna. Posudte sami